Jdi na obsah Jdi na menu
 


Soutěže kondiční kulturistiky 2013

10. 12. 2013

Soutěže kondiční kulturistiky 2013

 

Golem Classic K. Hora 7.12.2013

6.místo muži do 30 let

 

GP Ronnie.cz Březnice 8.12.2013

4.místo muži do 80kg

 

dvojitý biceps zezadu, Martin Háze

 

 Minulý víkend se konaly soutěže kondiční kulturistiky v Kutné Hoře a Březnici, zúčastnil jsem se obou soutěží. Od pátku do neděle mě čekaly 3 těžké etapy, první etapou byla zkouška z anatomie na škole a dále ty soutěže.

 

 V pátek vstávám v 5:45, snídaně probíhala tím způsobem, že dám si celý balík racio chlebíčku a k tomu 0,3l urologického čaje. Baťoh mám už připravený, narvaný racio chlebíčky a souprava potahů na peřinu, polštář a prostěradlo, abych zbytečně nic neumastil od barvy. Po snídani jsem si udělal 0,5l urologického čaje na cestu a hurá na výlet s narvaným baťohem. V Krkonoších celkem kalamita a dokonce vypnuli proud.

 

triceps z boku, Martin Háze

 

 Z Jilemnice vyrážím v 6:48 vlakem směr Praha, jedu dříve kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám, abych měl rezervy a ke zkoušce probíhalo vše v klidu. Za Novou Pakou začnu do sebe rvát racio chlebíčky a vychutnávám si je až do Ostroměře. Ve Chlumci přesedám na rychlík směr Praha a opět v kupéčku zbodnu další balík racio chlebíčků, který si vychutnávám zhruba do Nymburka. Vše vychází přesně jak má, cestou občas otevřu anatomii a opakuji si neskutečný soubor latinských názvů. Držím se v žízni a občas se opatrně napiji urologického čaje. Do Prahy dorazím v 9:45 a rozhodl jsem se, že místo do cukrárny Jiřího z Poděbrad pojedu rovnou na fakultu, abych měl vše v klidu, protože dostat se na Prahu -  Veleslavín je cestování přes celou Prahu. Okolo 11. hodiny vystupuji na Divoké Šárce a zima neskutečná, vichr, sníh. Cesty se všude smekaly. Jsem rád, když dorazím na fakultu, rozdělám si racio chlebíčky a k tomu ještě zopáknu učivo. Poté jdu do bufetu dát si presso a udělám  si naprostou pohodičku, sedím, koukám a relaxuji, vychutnávám si mini doušky dobrého presíčka. Čas uběhne a přichází hodina anatomie a poté se bude zkoušet, chtěl bych mít první zkoušku. Tak naprosto odvodněný jdu na řadu ke zkoušce, snažím se bez stresu a jen povídám, vypadá to dobře. No, nebolelo to, zkoušku mám za sebou – hurááá! Dále pak ještě probíhalo vyučování pedagogiky, já žíznivý, ale dalo se to vydržet.

 

17287_409_1.jpg

 

Ze školy se vracím po 20. hodině, rychle se jdu osprchovat a ségra mně naaplikuje barvu. Celkem dobře barva chytala, jenže žíznivý už se nemohl dočkat na další den. Jdu spát a bál jsem se, abych usnul, nakonec se podařilo. Probudím se okolo 4. hodiny ranní a raduji se, že je všechno v pořádku, žádná viróza a že žíznivý žiji. Vydržím se převalovat do šesté. Jakmile přijde ta šestá, jdu se osprchovat z nočního potu, aby dobře zapůsobila aplikace druhé vrstvy barvy.

 

Kutná Hora 6. místo (muži do 30 let)

 

17287_455_1.jpg

 

Po 6. hodině ranní si dávám  snídani ve formě komplexních i jednoduchých sacharidů ( marmeláda + racio chlebíčky), konečně jím už i něco sladkého. Vlak na Kutnou Horu mi jede sice v 9:16, ale už po sedmé vyrážím na hlavák, kde si dám k pití presso, pití na které se těším a krásně se ještě odvodním. Po sedmé vypadnu, cestuji z Prahy Nusle tramvají 11 na Hlavní nádraží. Po hlaváku se projdu a pak si sednu v kavárně, kde užívám si pohodičky na výtečném presíčku. Na všechno je čas, jsem rád k pití za tu kávu. Presso piji po mikro douškách, abych co nejdéle poseděl a vychutnal. Říkám si, že bez pití musím vydržet aspoň do finále a pak si možná vypít max. 0,3l vody. No nic čas plyne a jdu na vlak Ex Košičan, který pokračuje směrem na Kolín a tam přestupuji na rychlík na Kutnou Horu. Ve vlaku si vybalím rozinky a dávkuji do sebe jako o život. Do Kutné Hory dorážím lehce před 11.hod. a asi 3 km jsem pochodoval do centra v neskutečné zimě, žízni a hladu, no to byla dálka. V tom nedostatku tekutin mě začala bolet lýtka, dostal jsem strach, abych nechytl nějakou nepříjemnou křeč bez předvedení výkonu. Když už konečně dorazím k centru, poptám se nějaké paní, „kde je Tylovo divadlo“?, povídala „to už jste přešel, musíte se vrátit a tudy, tudy“ – dokonce paní byla natolik ochotná a skoro mě zavedla až tam na místo dění. Dorazím na místo závodů, zaregistruji se, vytáhnu startovní číslo 26 a jdu jíst rozinky s racio chlebíčky.  Potkávám se tam s veřejně známými osobnostmi jako je Tomáš Bureš, Petr Vaniš apod. Dále jsem se potkal se svým soupeřem z Krkonoš Petrem Fixem, dorazil s přítelkyní. Poté tam dorazil Filip Vaško se svým svěřencem Ondřejem Peškem a dalším trenérem, který ho mazal. Nakonec jsem poprosil toho trenéra, aby namazal i mě. Byl natolik ochotný a nanosil mi dvě další kvalitní vrstvy barvy, znovu moc děkuji a hodně mě zachránil. No nic, čas plyne jako voda a jdeme do přípravny, kde se začnu pumpovat a bude semifinále. Začínám být slušně vykreslený. JJ to odvodnění je znát.

 

Martin Háze

 

Závod – vcházíme na pódium, základní postoj a se snažím držet včetně zatnutých stehen. Druhý den na závodech jsem si sám zjistil, že ho dělám stále špatně a na tom hodně ztrácím, tajemství nebudu prozrazovat. Pak pózuje čtveřice a další rozhodčí si vyvolá i mne, snažím se soustředit, mám takový pocit, že se cítím daleko lépe než loni v té Ostravě (moje první kulturistická soutěž v životě). Jdu dozadu a opět základní postoj – no to je řezba. Skončíme semifinále a poptám se Filipa Vaška: "jak to vypadalo"? Filip tvrdil, že celkem v pohodě, ale akorát při dvojitém bicepsu zezadu více roztáhnout záda, tím že dám paže více dopředu. Zkusil jsem si pózu nanečisto a paráda, každá malá rada je velice cenná, pak mně Filipovy rady neskutečně pomohly. Vidíte jak každý dílčí krok může pomoci. Lidi, buďte pokorní, nechávejte si poradit a nic nepodceňujte, každá zlomková rada je fajn.

 

17287_453_1.jpg

 

 Čas letí a blíží se finále. Opět šestice jdeme na pódium a základní postoj. Při finále jsi jsem o něco jistější, snažím se dávat do toho co nejvíce, super atmosféra a super závodění.  Poté přichází volná sestava, volnou sestavu mám na muziku Christina Perri - A Thousand Years, což mi poradila kamarádka a lidem muzika líbila, až na moje improvizování :-D. No tu minutu jsem nějak odkroutil, radši nebudu ani komentovat. Potom proběhlo vyhlášení a skončil jsem na místě 6., při vyhlášení skvělá atmosféra a příjemný pocit. Jdu se ustrojit a pomažu 3 km z města na nádraží. V závěru ještě potkám osobnost Tomáše Bureše a hodím s ním pár slov, zaujala ho muzika na volnou sestavu.

 

17287_466_1.jpg

 

 S dobrým pocitem cestuji v té kose, větru, sněžení a žízni na vlak. Jakmile dorazím na nádraží, zjistím, že rychlík na Prahu jede až za 1,5 hodiny čili v 19:00. Využiji času, zajdu do místní putyky a roztáhnu se, dávám si nakládaný hermelín a k pití tureckou kávu. No lidi, fakt výborně jsem si pochutnal, vychutnával jsem si to po malých kousíčkách a k tomu  zapíjel silnou tureckou kávu, super pocity, no co si budeme povídat. Každý kroutí hlavou, ale mám celkem moudrý a nehrotící trenérské názory. Stejně den před dalšími závody už nemá cenu nic hrotit, nic se nevylepší a nic nezkazí, žádné tuky už nenaženu, spíše naopak, ráno to půjde všechno ven, budu krásně čistý a lehký. Pěkně se nastartuje metabolismus do dalšího závodu. Nemá to cenu hrotit stereotyp, opravdu mezi závody se klidně najezte, budete se cítit lépe a to s čistým svědomím.  Ale všeho s mirou, tam jde o to vydržet nepít, hlavně do sebe nedostávat vodu.

 Do Prahy Nuslí dorazím opět po 20:00, dám si balík racio chlebíčků s marmeládou a jdu spát. V noci se probudím obrovskou žízní, měl jsem jít tendenci se napít, ale vydržel jsem a nenapil se. Říkám si poslední den, to už musím sakra dát, ráno mě bude čekat aspoň presso na hlaváku.

 

17287_468_1.jpg

 

Březnice 4. místo ( váhová kategorie do 80kg )

 

Martin Háze

 

 Ráno vstávám v 6 hodin, lehce si opláchnu ústa, abych měl lepší pocit, říkám si dneska váhová kategorie do 80kg, už musím vydržet bez vody, je to už za pár. Opět snídaně ve formě racio chlebíčků a silné vrstvy domácí marmelády. Vlak mi jede buďto v 8:15 nebo v 9:44, ale po sedmé jsem vyrazil tramvají a od Muzea metrem na hlavák. Na hlaváku jdu do Billy a tam si koupím rozinky + šumivé tablety vitamínu C, abych nedostal křeče a měl menší pocity žízně. Po nákupu opět jdu do kavárny na presso, pití na které se těším. Popíjím a pohodička, najednou během sekundy se rozhodnu, že vyrazím a nasednu na ten dřívější vlak, čili na nedělní rychlík směr Cheb. Vlak jede podle času jak má, aspoň budu mít v Březnici více času a zastavím se tam v cukrárně na tureckou kávu. Ve Zdicích přestupuji do malého motoráčku směr Březnice. Opět ve vlaku začnu do sebe ládovat rozinky a dám do sebe šumivou tabletku vitamínu C, abych měl menší pocity žízně a nedocházelo ke svalovému deficitu. Do Březnice dorážím po 10. hodině. No lidi, jako když prstem lusknu, objevím se na náměstí Březnice, kde jsem před dvěma lety závodil na MČR v časovce jednotlivců v cyklistice, no kdo by byl řekl, i tyto případy se stávají. Teď je vše jinak, jsem nanesen  barvou a manipuluji s narvaným baťohem marmelády, racio chlebíčků a rozinek. Projdu si náměstí, optám se jedné šikovné babičky cestující z nákupu, „kdepak najdu Kulturní zařízení Dolní Valy (zámek)“?, povídala, „támhle na druhé straně náměstí". Super, všechno vím, tak s čistou hlavou si jdu do cukrárny na kávu, pohodička jak má být. Vedle mě seděly starší páry lidí a stěžovaly si na dobu, jaká je nejistota a hlavně je všechno zapříčiněno politikou, tak se trochu i zaposlouchám. V duchu jsem si ujasnil svůj názor, člověk musí makat na pořádných kravinách, jinak by v této době asi zkapal, ale také by mohlo být i hůř. Se smíchem si povídám, no žízeň pěkná, říkám si, že dnešní soutěž bez toho pití už nějak dorazím.

 

17289_319_1.jpg

 

Po kávě se seberu a jdu na bojiště, dorazím  zámku a jako borci se začínáme scházet. Organizační atmosféra opět nemá chybu – koukám všichni pořadatelé z Ronnie. Opět zaregistruji se, vytáhnu si startovní číslo 6, stoupnu na váhu a zjistil jsem, že mám 74kg, což se mi zdálo hodně divné no a jdu jíst. Po jídle pochodím, lehce se zorientuji, pozdravím pár borců, potkám tam pořadatele závodů a to známou osobnost Vjačeslav Vinogradov (Slávek), hodím tam s ním pár slov, jaké jsou celkové pocity formy apod. Poté se jdu chystat, tam vedle mě opět závodník a mazač, potom jsem ho poprosil jestli by nenamazal i mě. Tak, tak lidi jsou ochotní a dokážou opravdu pomoci, šikovně mě namazal a já byl bez starosti. Dokonce i rozpis byl rozepsán dopředu, věděl jsem, že budu startovat v 16:00 – 16:30 a bude všechno najednou – semifinále, volná sestava, finále, volné pózování a na závěr vyhlašování mé kategorie. Tak zatím jsem se oblékl a šel  do hlavního sálu pozorovat dění borců. Pěkně jsem si naplánoval stravu. V 15:00 se začínám zvedat a jdu se připravovat. Půl hodiny před závodem do sebe hodím "balík chipsů", ano teď si myslíte, že píšu nesmysl nebo, že jsem se přepsal, ano je to tak a ještě jednou potvrzuji, jedná se o balík chipsů! Toto je tajemství a nikomu neprozradím, kdo mi tento fígl poradil. Skrýval jsem to před ostatními závodníky, aby nepomlouvali a nekecali mi do systému. Totiž, když dám v závěru posledních závodů sůl, sval při napumpování získá ještě daleko větší tvrdost a mohly by vylézt i žíly. Během pumpování se potkám s dalším borcem pořadatelem Lukášem Roubíkem, super člověk a od něho čerpám dobré rady a fígly, ale s těmi chipsy mi poradil někdo jiný. Čas se krátí jdu se pumpovat, po té soli se začínám i potit, neskutečná tvrdost svalů a hurá do boje.

 

17289_316_1.jpg

 

 Závod – je nás 6 a nástup na pódium v základním postoji, opravdu se soustředím. Byli jsme tam perfektně sestaveni, skvělé osvětlení a teplo, což mi naprosto vyhovuje. Asi dvakrát nebo třikrát si mě vyvolali, přesně už nevím, melu z únavy a z posledního, snažil jsem se co nejlépe prodat, i když možná nějaké chyby tam byly, hlavně přechody z pózování. Potom probíhala volná sestava, což jsem nějak odkroutil – tohle byla ostuda, ale dělal jsem jakoby nic (ještě trochu to sebevědomí pokulhává). No a potom vyhlášení, čekám, že budu poslední a najednou vyvolávají šestého někoho jiného, pátého taky někoho jiného, tak nakonec 4. místo, super bramborová medaile. No lidi neskutečně super pocit, zato odříkaní tyto zážitky stojí zato, člověk si opravdu párkrát sáhne na dno, když dostanu pecky od života, tak je potřeba vstát. Tyto pecky jsou ale formou zábavy.

 

Martin Háze

 

Poté se jdu s příjemným pocitem a radostí převléci. Hodím do sebe půllitr minerálky a jednu 100g tubu pikniku, no to jsem si pochutnal, po vyčerpání jsi připadám, jako když se znovu narodím.

 

17289_328_1.jpg

 

 Pojedu domu s Petrem Fixem, který ještě soutěží ve vyšší váhové kategorii (muži nad 80kg). Petr získal krásný bronz v této kategorii.

 

  V 17:40 vyrážíme směr Krkonoše, za Prahou se slavnostně zastavíme do Burger Kingu, kde jsme se pořádně zprasili.

 Domu dorazím lehce před 21. hodinou a ještě si vyndám z lednice tlačenku. No lidi pro ten trávicí systém jsou to šoky jako s***e.

 

1488373_10201205020752130_1325175014_n.jpg

 

Soutěže se mi naprosto líbily, hlavně organizačně všechno pěkně udělané. Se 4. místem jsem byl velice spokojený a dobře jsem si zazávodil, hlavně parádní pocit. Ale ještě pořád velké chyby tam jsou, jednak v pózování. Dále pokud budu mít příští rok odvahu a šel bych  soutěžit, musím napilovat přechody mezi pózováním a důkladně si připravit lépe volnou sestavu, tam jsem improvizoval. Určitě tam byly  přechody vidět. Na druhou stranu, člověk se celý život učí, zdokonaluje a to je na tom právě to hezký!

 

Moc díky všem pořadatelům a svazu za moc skvělou atmosféru a super závodění.

 

Lidi chce to makat ve všech směrech a mít pozitivní myšlenky na svět!!!

 

Závodník: Martin Háze

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Soutěže kondiční kulturistiky 2013