Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vrchařská liga 2013 - Časovka do vrchu - Vrchlabí Benecko

9. 5. 2013

        Vrchařská liga 2013

 Mistrovství KHK – Benecko

   silniční časovka do vrchu

 

8.5.2013

 

Start závodu – Vrchlabí u Tesly (odbočka na Benecko)

 

Cíl závodu – hotel Žalý, Benecko

 

Délka závodu – 7,5 km

 

Převýšení 502 m

 

 Můj čas 23min35s

 

vrcharska-liga---cerna-hora---43.jpg

Celé dopoledne se rozhoduji, jestli mám vyrazit na závod nebo-li dát přednost klasickému tréninku na svoje oblíbené semilsko a novopacko. Po desáté hodině jsem se během chvilky rozhodl, přeci nebudu troškař a vyrazím závodit, jakmile člověk vyměkne, tak je konec!  Klasický trénink přeci mohu odložit na další dny. Podle propozic by se start závodu měl konat okolo 13. hodiny. Vše jsem měl pěkně našlapané. Rychle jsem si navařil rybí filé na pánvičce, samozřejmě na vodě a s bramborem. Zatímco se vařily brambory, tak si ještě oholím nohy, abych vypadal na závod kulturně a cítil se jako správný silniční závodník. Jídlo do sebe naházím a brambory docela ještě tvrdé, protože díky pospíchání jsem podcenil jejich dobu vaření. Rychle si jdu očistit kolo od bláta, aby se neřeklo. Nato jsem použil houbu, hadici a během minuty kolo vypadalo úplně jinak.

  Převléknu se do dresu, jídlo žádné si neberu, protože jsem zjistil, že nejvíce energie mám 2 hodiny po větším posledním jídle. Vyrážím směr Vrchlabí okolo Technolenu. Na rovince u Technolenu vidím nějakého silničního cyklistu. Na první pohled bylo znatelné, že se nejedná o turistu. Nic si nenechávám ujít a dotáhnu ho, ale nebylo to zadarmo. Začnu ho dojíždět až u Brabence. Koukám a on je to lyžařský trenér a úspěšný lyžař Pepa Vejnar. Jedeme do Vrchlabí spolu a celou cestu povídáme. Cesta utíkala jako voda a dorážíme k prezentaci, kde byl zároveň i start závodu.

  Už i na první pohled bylo vidět, že organizace závodu má úroveň, krásně všechno připravené. Najednou někdo křičí „Martine“ a on David Hysek. No super jsem rád, po dlouhé době se vidíme, tak prohodíme pár vět a docela se dozvídám i nepříjemné novinky. Karel Prager měl úraz na kole při cyklistických závodech, když spurtoval. V duchu jsem si říkal, „nemám rád balíkové závody“, ale stát se může cokoliv.  Teda to je mi líto, Karle přeji brzké uzdravení!!!

  Jdu se přihlásit, vyplním přihlášku a získám startovní číslo 80, teoreticky bych měl startovat někdy až  nakonec, což bude vycházet mezi druhou a třetí hodinou. Při přihlašování se za mými zády objeví Jiřík Lehotský, snad poprvé spolu budeme závodit. Po přihlášení Jirkovi připnu číslo a on zase mně. Konkurence začíná pěkně houstnout. Postupně se schází parta železnobroďáků ve složení Jakub Nechanický, Jakub Menšík a Tomáš Malík. Dále favorit z Hradeckého týmu (HSK) Lukáš Čáp. Absolutní adept na vítězství je náš úspěšný cyklokrosař a profesionál Karel Hník. No lidi bude to boj. Další opět doráželi, mezi nimi dorazil Petr Řezníček, vidím se s ním snad až po roce, neskutečný řízek, který jezdí na závody jedině po vlastní ose z Rokytnice nad Jizerou. Dalším překvapením  bylo, že dorazil Ivo Novotný si zkusit první závod. Taky se objevil potenciální jezdec Pepa Jebavý přezdívaný Multi, ale pouze na čumendu, protože se chystá o víkendu na náročné bajkové závody, tak drtil objemy.

  Jo přeji těm všem, kteří mají motivaci a potěšení ze dřiny ke krásnému pocitu, těmito kroky vzniká krásný a bezkonfliktní život. Dochází k potenciálu osobního růstu sebe sama a to ve všech směrech, které nám život nabízí. No není to krása? JE!!! Znovu zase porozeberu, život je fantastické místo, již nám nabízí velké možnosti, které je potřeba umět jej využít, tohle vše se dokáže propojit s vesmírem. Přeci NIC NENÍ JEN TAK, náhoda NEEXISTUJE!!! A PROČ? nacházíme se ve vesmíru a duší umíme propojit spousta myšlenek. Znovu – NÁHODA NEXISTUJE A NIC NENÍ JEN TAK!!! Vesmír je přátelské místo a proto se dají v životě tvořit naprosto fantastické věci. Proto náhoda neexistuje a nic není jen tak, to co kolem nás děje jsou různá ZNAMENÍ. Mám rád lidi, kteří něco dělají a tvoří, ať sport nebo muzika, umění, filozofie,…proto se každý zbaví cynických pohledů na svět a tím pádem, každý má lepší optimismus.

  Při tomto scházení si začínám uvědomovat a duchu si povídám: „ No lidi ta cyklistika v našem okolí je tak krásná". Přijedu na jičínskou cykloligu, úplně jiní lidé, nacházím se na závodě 10 km od baráku a zase parta jiných tváří. Z trutnovska a hradecka. Důležité je si vše takhle propojit. Fakt je vidět, že se scházejí dobří lidé.

  Čas se krátí, párkrát se vyjedu, vymočím a občas prohodím s někým řeč. Cca čtvrt hodiny po 14. hodině budu již startovat. Vše zhodnotím, kdo startuje za mnou a přede mnou. Minutu přede mnou Ivo Novotný a minuty za mnou úspěšné trio potenciálních jezdců z Železného Brodu v pořadí Jakub Nechanický a dále jsem nevěděl, toto se dozvíte v dalších řádcích této reportáže. Moc dobře vím, že Jakub bude mít rychlí start a měl jsem obavy, že se rozblázním a vyrazím prudce, tím by došlo k zakyselení. Celý tento závod bude HOROR a před očima se bude objevovat slovíčko „STRACH“.

p1260690.jpg

Start – vyrážím opravdu pomalu, ti favoriti co startují  za mnou jsou mi fuk, ale STRACH stejně dorazí, ať dříve nebo později. Po startu se usmívám a citově se snažím předávat sílu do vlastních pedálu. Jakmile cítím lepší sílu v nohách, dovolím si dát i těžší převody a citově se snažit je roztočit, abych se cítil jako lokomotiva valoucí se do kopce. Rychlost celkem i dobrá, skutečně se snažím jet, jako vysněná lokomotiva. První zatáčky celkem dobrý, krásně mě vynášejí, v tom se otočím a Jakub Nechanický za mnou!!! Zkouším si v těchto momentech odpočinout, abych se mohl i zavěsit, jenže nevidím to reálně, tempo má dost rychlé. V těchto nepříjemných momentech zahlížím Ivoše. Jakub mě předjíždí. Na to jak rychle mě předjel, tak potom matně vidím, že lehce vytuhuje, nevzdaloval se moc rychle. Držím se ho na očích a vidím, jak předjíždí Ivoše. Ivoš velice nebojácky se ho drží. Je skutečně vidět, že Jakub vytuhnul a já se k ním lehce přibližuji. Začínají zatáčky před křížovkami. Na těchto místech se Ivoš neudržel a přestával bojovat. Na první závod je to skvělý bojovník a tenhle přístup se mi líbí. Mezi zatáčkami předjíždím Ivoše i já. Držím si tempo a Ivoš visí statečně za mnou. Těsně před Křížovkami už mi nestačí a vzdává se dalšího boje. Za křížovkami následuje příjemné stoupání a navíc po větru. Od Ivoše se vzdaluji a dokonce ještě zahlédnu Jakuba. Začínám mít STRACH, protože vím, že za mnou se valí další dva borci ze zbývajícího tria. Pořád se mi valilo před očima slovíčko „STRACH“. STRACH je hrůzostrašné slovíčko a  patří do našich přítomných bytostí, kterými my lidé jsme negativně ovlivněni. Vjíždím do lesa, tempo si držím konstantní, jako lokomotiva funící se do kopce. Aby šlo všechno ještě lépe, tak při soustředění si představím, jako když posiluji a u toho mám puštěnou muziku AC/DC a naplno. Fakt se mi jede lépe při držení řidítek. Otočím se a za mnou se někdo blíží ze zbývajícího se tria. Byl to Kuba Menšík, koukám pěkně si dává, mně dává 2 minuty, já bohužel nejsem schopný už bojovat, jinak pocitově se mi nejede špatně, akorát jsem těžký no. Při pohledu na Kubu bylo vidět, že si jede plynulé tempo. Vjíždím na Benecko, začíná se otevírat krajina a zrovna vzpomínám na loňský rok, jak jsem měl sny dojed Jindřiška, ale bylo to marné. Místo Jindřiška jsem předjížděl tříkolky. Trochu jsem odbočil do minulosti. Projíždím horním Beneckem, profil se zmírní a po větru jdu do rychlosti. Před hotelem Kubát se i lehce šetřím na poslední výraznější stoupání k hotelu Žalý. Za Kubátem odbočím vpravo a přichází největší záhul celého závodu, strmá střecha. V úvodu stoupání vpravo cesty stojí Pepa Vejnar a povzbuzuje mě, „krásně to dáš a v sedle až nahoru“!!!. Soustředím na jízdu v sedle, ale otočím se a za mnou třetí závodník z tria – Tomáš Malík.  Krásně mě předjede a dává mi 3 minuty, přeci jsou to dobří vrchaři. Jakmile mě Tomáš předjel, tak jsem totálně vytuhnul. Poslední metry do cíle nějak došmrdlám. Nahoře cyklisté a diváci fandili. Dávám si poslední kopeček k hotelu a nahoře cíííl. Hlavní organizátor Miroslav Tlamka mikrofonem povzbuzuje. Jedu k Tomášovi Malíkovi, prohodíme pocity ze závodu. Tomáš se svým výkonem nebyl moc spokojený. Já se svým výkonem jsem byl pocitově spokojený, nejsem tolik zadýchaný, kopec jsem v pohodě udýchal, beztak to dělají ty zelené potraviny, které bych všem doporučoval. Tak nějak prohodím se závodníky pár slov a valím dolů do Jilemnice.

  Do Jilemnice jsem dorazil v 15:20, šel jsem se osprchovat a poté si dal svačinku. Pochutnal jsem si na ovesných vločkách a emco mussli + med. Po výkonu je třeba dodat hodně jednoduchých cukrů. Poté jsem si odpočal, vrátili se naši z Polska a koupili kuřecí maso, které jsme si ogrilovali. Poté jsem šel s přáteli posedět na pivo, u toho jsem se krásně uvolnil a vzpomněl si na dobré kamarády Davida Hyska a Petra Zajíce, však to chce. Domů jsem se vrátil brzy, abych byl krásně vyspalý na východ slunce podle sivanských mnichů a mudrců v himalájském pohoří.

  Skončil jsem na 11. místě z 12 závodníků, ale to není tolika podstatné. Pro mě největším měřítkem porovnání je čas, který jsem měl 23min35s, oproti loňsku jsem se zhoršil o více jak minutu, což na tu bídu není zase tak špatné. V naší kategorii vyhrál náš reprezentant, cyklokrosař a profesionál Karel Hník s krásným časem 18min01s, na 2. místě Tomáš Berger o čase 18mim44s. Na 3. místě Lukáš Čáp 19min03s. Všem moc gratuluji!!!!

 

  Z výkonu docela i spokojenost na moje parametry. Síla byla dobrá, zbytečně jsem se nezakyselil, tím pádem jsem dobře kopec udýchal. Prostě jsem těžký. Všechno má svoje výhody a nevýhody. Krásný pocit a všem moc děkuji za krásně strávený sváteční, středeční den.

Web závodů : www.lokotrutnov.cz/index.php/oddily/cyklistika

 Závodník: Martin Háze