Podbezdězský závod
Podbezdězský závod
6.9.2015
Počasí: větrno, déšť, 13°C
Trať závodu: Bělá p.B. - Jezová - Kuřivody a zpět, délka 18,5 km
Absolutní vítěz: Tomáš Malík 24:22
Tak tentokrát podmínky byly náročné úplně pro každého. Před týdnem panovaly velmi vysoké teploty a nyní dorazilo velké ochlazení, déšť a vítr. Mně zima tolik nepřišla, protože jsem zvyklý z hor, tak časovka by mohla sednout, ale opak je pravdou. Sice jsem se před časovkou cítil svěží a v pohodě, ale v praxi při závodě se nedařilo. Určitě týden nesportování je moc, ale o nic nejde, sezónu jsem ukončil. Den před tím jsem začínal vnímat barvičky na obloze a s tím přichází užívaní si přítomných okamžiků, díky nimž jsem měl klidný a krásný spánek, protože naše planeta je krásná. I při čištění zubů jsem cítil efektivitu své činnosti, zrovna tak, bych toto chtěl realizovat v časovce. Tak jsem si myslel, že i tato pohoda by mohla nahnat sekundy. Bohužel není to tak, lehká míra strachu také nemusí být škodlivá, protože dokáže nahnat i nějakou motivaci, bojovnost a z tohoto se stávají praví mistři. Pravidlo platí takové, že obojí musí být v harmonii a samozřejmě tam patří i další faktory, které by měly navazovat na souhru pohody se strachem. Měly by být mezi nimi nějaké odpovídající poměry a samy o sobě by nás měly někam směrovat. Však je nádherné pozorovat oblohu, slunce a jeho energii, úplněk na obloze, jeho posun a změny barvy. Barvičky na obloze jsou krásné a pokaždé jiné, člověk by je měl vnímat jako za krásu, na kterou se můžeme koncentrovat, protože si musíme vážit existence na této dokonalé planetě. Zároveň je potřeba se ponořit a zakomponovat trochu strachu.
Samotný závod:
Mám startovní číslo 32, takže startuji ve 12:32. Vítěz závodu Tomáš Malík startuje dvě minuty za mnou se startovním číslem 34. Takže budou nervy jako v nějakém půlnočním krvavém hororu na TV NOVA. GEROLSTEINER se bude otřásat turbulencemi. Je potřeba na tento německý stroj sednout a statečně bojovat.
Jakmile odstartuji, tak se spouští déšť, no někdy člověk tyto nepříjemnosti musí schytat, nemůže být pořád posvícení a jezdit závody za sucha. Ještě si říkám, tak když už prší, tak aspoň pořádně, ať je nějaký adrenalin. Start rozjíždím ve stoje, což jsem asi neměl dělat, protože se brzy vyčerpám a přesně tak se stalo. V prvním kopci rychlost klesala, silnice už nasáklá vodou. V mírném stoupání se pomalu rozjíždím a vidím závodníka startujícího přede mnou (Hanuše Miroslava se startovním číslem 31). Takže to vypadá, že není rychlost zase tak špatná. V rovinách se snažím nohy roztočit, ale nedaří se, tak jak bych si představoval a Mirek je pořád na stejném odstupu. Mezi rovinami následuje další kopec a já blbec dávám malý tác, protože si myslím, že už nastává výraznější stoupání směrem na Kuřivody. Nikoliv a bude další lehké houpačkové klesání a pak teprve kopec. Takže znova dávám velký tác. Opět nohy roztočím a odstup na Mirka pomalu a těžce stahuji. Silnice nasákla vodou a prší. Tak a konečně začíná výraznější stoupání, na Mirka se dotahuji. Na vršku, kde začíná rovina a hrubý asfaltový povrch, tak dávám velkou kudlu a předjíždím Mirka. Situace vypadá, že jsem se trochu rozjel. Zde zdolávám poslední houpačky k otočce a sleduji, kdy pojede Martin Šlégl startující dvě minuty před mnou se startovním číslem 30, podle něho uvidím jak na tom jsem. No Martin jede proti už v předposlední houpačce směrem k otočce, je vidět, že mi možná minutu dává. No cítím, že výkon bude bída. Tak poslední rovina a otočka, na otočce mne přepadly dvě nepříjemné věci. Před otočkou stopky signalizují čas 14:33, což žádný výkon nemohu očekávat, i když jsem si je zmáčkl o 15s dříve, takže zhruba 14:15. Druhá nepříjemná věc je, že Tomáš vjíždí na otočku pár metrů za mnou. Mezitím fotograf, který povídá: „hoši smějte se trochu do toho objektivu“. No dobrá, zde se dávám do tempa a Tomáš asi 500m za otočkou mě sjíždí. Teda, je vidět, že se mu jede velmi dobře. Nechám ho poodjet, abych nebyl v háku. Tempo rozvalím a držím si od něho odstup asi 30m. Jedu šrot a Tomáše si držím na očích až ke klesání. Jenže začalo klesání a přepadly mě technické problémy, spadl mi řetěz, zkouším jestli nepůjde nahodit za jízdy. Naopak řetěz se zadřel o to více. Spadl do krajní meze kazety, kde už nejsou žádné zuby (mezi vidlici a kazetu). Stalo se to za situace, když jsem vzadu dával nejmenší kolečko a řetěz spadl až k vidlici. Zastavuji a řetěz nejde vůbec nahodit, ještě že mám montérské rukavice na stavbu, tak řetěz musím velkou silou strhávat, hodně velké zdržení. No poslední zbytek tratě jedu pomalu a už nemám žádnou motivaci bojovat, jedu si piánko. Tak aspoň ať jsem poslední a mohu někdy koukat od zdola, poté si člověk začne vážit výkonů, které někdy zajíždí, zejména z těch, ze kterých bývám i zklamaný. Po chvilce pohodové jízdy mě předjíždí Mirek Hanuš, kterého jsem předjížděl na kopci směrem k otočce na Kuřivody. Nechám ho jet a pojedu si pohodu, stejně nemá cenu nic nahánět. Dojíždím do cíle smířený se s touto situací a s časem 30:02. Vůbec nejsem zadýchaný a vracím se jako z výletu. Takhle bych si to představoval dojet s časem aspoň za 24:00. Je to tak, vždycky o lepší level se člověk musí více snažit. JO, JO.
Jdeme se převléknout a počkat na vyhlášení. Zde pak s Tomášem cestuji do Jilemnice.
Krásná neděle a jsem rád, že je vše ve zdraví.
Tomášovi gratuluji za velmi krásný čas v těchto podmínkách.
Pořadatelům moc děkuji na krásně vyplněnou neděli.
Bohužel mě štve, že se neumím v závodě zmáčknout a jít přes bolest, je vidět, že jsem líný. Místo toho sleduji mezičasy, závodníky jak na tom jsou a nic pro to nedělám. Pak všechny tréninkové postupy jsou mi k hovnu.
Web:http://www.sacbela.cz/index.php
