MASÉR, TERAPEUT A FITNESS TRENÉR MARTIN HÁZE

Průměrný výsledek v Hodkovicích nad Mohelkou

Ráno už nemohl dospat, protože jsem byl na první závod natěšen jak malé dítě. Tak v 6:05 ráno jsem vylezl z postele, dal jsem si lehké dynamické cviky a na závěr strečink, abych měl lepší pohyb. Přitom jsem přemýšlel co si dám k snídani. Docvičím a jdu na snídani, k snídani jsem snědl 3 plátky slunečnicového chleba s marmeládou a k tomu emco mussli zamíchané s ovesnýma vločkami + banán, a když jsou ty Velikonoce nakrájel jsem si ještě jeden plátek mazance s medem, před výkonem jsem dal sacharidovou snídani. Mrknu na teploměr a ten hlásí 13,5 °C, polojasno, takže to vypadá na krásný jarní den. Po snídani jdu sbalit kolo do auta, do baťohu jsem si hodil 6 banánů, abych si jeden dal cestou, dva 45 minut před výkonem a tři po výkonu. A vyrážím směr Hodkovice nad Mohelkou přes Košťálov, Semily, Železný Brod a přes Frýdštejn dolů směr Podještědí. Dorazím na místo jdu se přihlásit ve frontě vidím už spousta známých, tak mezi čekáním s nimi hodím reč. Poté si jdu sestavit kolo, nebyla to žádná sranda narvat zadní ráfek do vidlice, tak jsem si s tím pohrál a nakonec  krásně jsem si to vyladil. Když už mám všechno hotové, jdu se rozjet. Projel jsem si celou trať do Českého Dubu a zpět. Vítr byl nepříjemný boční foukal od Ještědu tím pádem se jelo převážně proti větru tam i zpět. Mezitím přijeli babička s dědou, nasadili mi číslo na dres, protože jsem měl kombinézu a musel bych dělat kolem toho různé obštrukce. Blížila se nám 11hodina a následuje start, bohužel start nejdříve o 15 minut odložen, ale popovídal jsem se všema závodníkama a dozvěděl jsem se, že všichni mají v průměru najeto 3000 – 5000km někdo i více, to jsem si říkal tady s tou tisícovkou nemám vůbec co dělat, tak si to vezmu jako dobrý trénink. Nakonec to protáhli o půl hodiny, takže start byl až v 11:30, protože neměli vytisklý  rozpis časů startu. Startoval jsem v 11:32, jako čtvrtý závodník po půl minutě. Cca první minutu jsem jel lehce a postupně jsem nasazoval tempo, chvílemi jsem jel proti větru, stoupáčky byly zákeřné a větrné, ale někde to jelo zase i 60 km/h po rovině. Vjíždím do lesa a tam už mě předjíždí Petr Novák, který jel minutku za mnou, říkám si no nic budu udržovat svoje tempo je jaro a s výsledkem nemohu počítat. Sjedu kopec k Českému Dubu a tam předjíždím závodníka co jel půl minuty přede mnou. Dolů pětašedesátka jasná, ale zato nahoru to bude pěkná dřina proti větru. Závodníka neznámého jména co jsem předjel, se pak držel za mnou v háku a mě to celkem znervózňovalo, naštěstí na kopci se začal lámat chleba a ujel jsem mu, kopec jsem jel do čtvrtiny na velkou potom jsem přehodil na malou placku, snažil jsem jet v jedné poloze a navcholu do toho stoupnu, přeci jenom ještě nejsem si jist. Z kopce to rozfrčím opět velkou rychlost a tu si držím už tempově konstantní a chci vydržet až do cíle, bohužel 3 km před cílem mě předjíždí další velice dobrý závodník ( Jan Matoušek ), chvíli jsme bojovali, ale vzdal jsem to. Dojíždím  tempo do finiše, vidím babičku a dědu s foťákem v ruce, já kroutím hlavou „katastrofa“. No nic opřel jsem kolo k restauraci a jdu s babičkou a dědou na oběd, když jsou ty Velikonoce dal jsem si prasečí den, tzn. k obědu smažený hermelín a bramborem a tatarkou. Popovídám s nimi co je nového a tak. V restauračce jsem koukal, že seděli ty samé obličeje co vloni, takže takže strejci měli nedělní schůzi na pivu... Po obědě se s nimi rozloučím a jdu si rozložit kolo do auta a převléct se. Po práci jdu opět mezi závodníky sednu si ke stolu s Jakubem Nechanickým a Petrem Kadlecem a další dva chlápci, zhodnotili jsme jak probíhal závod. Dále jsme probírali různé ligy v okolí a systemačnost tréninku a stravy. Mezitím vyvěsili výsledky nakonec to nebyla zase taková katastrofa, vyneslo to 7. místo v kategorii M19 + Elite. O čase 25 minut, 44sekund, tedy o 50 s lepší čas nežli vloni, no vida ještě na tu jarní bídu to šlo, no doufám že měsíc bude další pokrok chci se hlavně připravit na Bělskou Vteřinu (mistrák UAC) a tam teprve zajet dobrý výsledek, na práci už se pracuje. Mezitím mě čeká spousta časovek + rychlostní tréninky, které mám předepsané od zkušeného trenéra od Karla Kopra. Se všemi se rozloučím a jedu směr Jilemnice tentokrát přes Turnov kvůli rozbité silnici na Frýdštejně.

Shrnutí :

Časovka se nejela pocitově špatně, tempo jsem se znažil udržovat, akorát mi tam chyběla vyšší rychlost, což už je o najetých kilometrech a adaptaci na vyšších intenzitách na kterých už pracuji . Na to kolik mám kilometrů vůči ostatním jsem byl s výkonem ještě jakž takž spokojenej. A první dojem by mohl vypadat na dobrou sezónu. Už ze všeobecného hlediska je dáno a prakticky mám zkušené, že dobré výsledky se vyskytují po 3000km a po dobře provedené superkompenzaci což časově vychází na konec května tak uvidíme.  Popovídal a seznámil jsem se dalšíma závodníkama, což říkám krásně strávená velikonoční neděle.