Časovka do vrchu Košov
Časovka do vrchu Košov
27.6.2012
Košov (3,1 km, stoupání 208 m, průměrně 6,9 %)
Start: na křižovatce za obcí Cidlina
Můj čas 10min36s, avs. 17,55 km/h
16. místo z 46 závodníků
V 15:10 si dávám již tradičně ovesné vločky s emco mussli a k tomu tentokrát rozpustnou kávu, protože turka nemáme v zásobě, musím dokoupit. Počasí se zlehka začíná zhoršovat, ale je docela příjemně, takže to vidím v krátkém dresu. V klidu po kávě hodím na sebe krátké hadry. Lehce před 16. hodinou dorazí Ondra Jindřišek, potom za ním Jakub Nechanický a zase o něco později Lukáš Hanousek, jeli jsme ve čtyřech. Cestou začalo pršet a neměl jsem z tohoto moc dobrý pocit, oblačnost frontálního systému se ujemňovala. Za Jilemnicí jsme se hecli a nasadili celkem slušný tempo, jako na závodech. Směrem k Lomnici srážková činnost začala ustávat a oblačnost se částečně protrhávala. Před 17. hodinou dorážíme do Cidliny, kde probíhal start závodu. Začínají se scházet borci jako např. vítěz čtyřiadvacetihodinovky Honzis, reportáž doporučuji si přečíst. A další borci Řezňoch, dále za 5 minut dorazili hoši z Vinohradských šlapek, tentokrát bez Kapra, ale objevil se mezi nimi Pavel Lehner – Léňa, kterého jsem tu vůbec nečekal, takže překvápko. Rozhodně jsme hodili řeč. Mezi tím přijeli pořadatelé, tak se běžím přihlásit, ihned se nakupila fronta a pojedu jako 17. závodník čili v 17:47. Lehce se ještě rozjedu, vymočím se a jdu se připravovat na start, nějak se mi nechce do toho Krpálu. Seřadím se, za mnou bude startovat Beny, toho se bojím, protože při startech vypálí vždy velice rychle.
Start – jedu hodně pomalu, již tradičně na lehké převody, soustředím se na tah šlapání, začnu získávat sílu. Tehdy poté co začnu získávat sílu ihned si dovolím těžší převody. Poté co si dovolím těžší převody, tak se snažím důkladně je roztočit. Na sedle se posunuji, abych měl co nejlepší přístup ke kulatému šlapání. Prostě první minuty důkladné soustředění na posed a držení se, jenže jsem těžký tzn. na tyhle časovky, mi je to stejně k prdu, ale vždy se dá něco vylepšit, hlava je vždy důležitá. Podjíždím viadukt, tempo lehce zvyšuji, naproti mně sjíždí Tomáš Malík, zatím se ještě usmívám, ale ten smích už brzy začíná ustupovat, když vidím ten kopec. Rvu to na těžší převody, protože dole jsem důkladně roztáčel. Naproti mě sjíždí Honzis, který má čásu už za sebou a čeká ho ještě dlouhá cesta po ose k Poděbradům. Vyjedu první část kopcovitého terénu a následuje hodně krátká rovina a tam si šetřím síly na nejhorší stoupání. Přichází nejtěžší části stoupání závodu, v úvodu stoupání předjíždím závodníka startujícího minutu přede mnou, bolí to a začínám si dávat. Otočím se a asi 100m za mnou Beny, jenže tempo stupňuji, zatímco Beny start beztak start vypálil ostře:D, takže jsem v klidu. Soustředím se na jízdu v kopci, ale moc to nejede s mýma 76 kily na výšku 176 cm, co bych v této stojce přeci jen chtěl. Bolí to nevím nic, jsem mimo, Norbič mi fandí. Vyjíždím k vrcholu k odbočce a tam fotografka a další obecenstvo Tomáše Malíka a Vojta Pelant, musím se smát, hlody opět padaly. Odbočuji vlevo, tam fandící Léňa, každý křičí pořádně roztoč nohy. Po odbočce si říkám nějak už to došmrdlám, nahoře potkávám Davida Hyska a Ivanu Hyskovou, fandí mi, což povzbudí. Tempo si držím a asi 300 m před cílem naproti mě sjíždí Ondra Jindřišek a Řezňoch odjíždí po ose domu, Ondra křičí jeď, jeď máš tam rodinu. Tak už vím, do cíle pár metrů opět na rychlosti přidám. Zatnu zuby nebudu líný a z toho kola si stoupnu a dospurtuji, tedy pouze přemýšlím. Už vidím lidi pohybující se v cíli, skutečně si stoupnu, spurtuji a cíl. V cíli slyším číslo 36, takže předpokládám, že budu mít čas 10min36s, no to byl záhul, tenhle kopec.
Oddýchám si a znovu říkám „ ten kopec byl naprosto brutální“. Ještě sleduji, jak dojede Beny, jsou nervy. A dorazil cca minutu za mnou, říkám že si dojel, tak nastejno. Ve skutečnosti byl o 4s lepší.
Byl jsem velice rád, že mě přivítala rodina. Hodil jsem s nimi řeč a moc jsem jím poděkoval za jejich účast, moc potěší. Počkám na Lukáše a taky odjedeme domu. Se všemi se rozloučíme a jede se. Lomnice – Jilemnice jsem nasadil s Lukášem závodní tempo, se střídáním, jízda byla velice záživná pod 30km/h jsme šli málo-kdy, lítali kalorie dolů. Ono je potřeba po závodě zařadit ještě brutální trénink. Domu jsem dorazil v 19:00, hodil do sebe ovesné vločky se 40g emco mussli, čili 8g jednoduchých cukrů. Rychle jsem se okoupal a dám si hlavní po tréninkové vydatné jídlo, celozrnný chleba, sýr cottage, 30% eidam a kopec zeleniny.
Vítězem se stává Petr Pavel (vítěz Tábora), který vyrovnal loňský rekord Vojty Pelanta 8:50. Vojta letos obsadil "pouze" druhé místo v čase 9:08 a třetí místo vybojoval Martin Jan v čase 9:11. Nejlepší ženou se stala Klapková Monika a dorostencem Vopava Daniel.
Můj pocit : čas mizerný, ale s lepším výsledkem nemohu počítat na takový stojce. Takže neutrál.
Krásně strávené středeční odpoledne
Díky moc všem pořadatelům a soupeřům.
Web závodu : www.jicinskacykloliga.ic.cz/
Autor : Martin Háze
