MASÉR, TERAPEUT A FITNESS TRENÉR MARTIN HÁZE

RAŠOVKA

 Časovka do vrchu (memoriál Ludvy Janáčka)

Pořadatel : KCL Kooperativa - Svijany

 1.6.2013

Místo - Vlčetín, okres Liberec

 Start Vlčetín - křižovatka směr na Rašovku. délka 4,6 km, cíl nad obcí Rašovka na vrcholu stoupání v místě hotelu Nový svět

Počasí 11°C, silný vytrvalý déšť

 7. místo v kategorii, ale za sedmi

Čas 14min18s

 Opět den začíná klasicky výletem za východem slunce na posilování mysli a ducha podle sivanských mnichů a mudrců. Zase se konal východ slunce bez sluníčka. Na obloze bylo zřejmé, že dorazí déšť trvalejšího charakteru. Po úspěšném východu slunce následovala snídaně a ta probíhá beze změn. Držím se stejného jídla, jako jsem měl před Kol-jou a Bělskou vteřinou. Pomaličku dosnídám a venku je vidět, že se opravdu počasí  chystá na trvalý a vydatný déšť. V klidu po snídani si jdu sbalit kolo do auta a k tomu další potřebné věci. Při zdejší činnosti přemýšlím co si vůbec vzít na sebe, jak do civilu, tak do dresu. Do vlastní kůže se obléknu už doma, abych neměl zbytečné prostoje. A taky se vyplatilo, již se dozvíte dále při čtení. Do baťohu si hodím dlouhý dres, vestu, dvoje ponožky, trenky a na závěr 4 banány. Ještě před odjezdem se namažu hřejivou masérskou emulzí Emsponou, každopádně jsem udělal nejlépe co mohu. Všechno sbaleno a vyrážím na výlet. Když nasedám do auta, tak zatím ještě ani kapka.

 Při odjezdu z Jilemnice už začíná pokapávat a vypadá to opravdu bledě, oblačnost se ujemňuje. Jedu přes Mříčnou, Košťálov, Semily, Železný, Brod, Malá Skála. Jenže z Malé Skály směrem na Frýdštejn byla značka „slepá ulice“, já začal remcat „kokoti jedni“ zrovna pospíchám na kafe! Pak jsem se trochu utišil (Člověk než začne nadávat, tak se musí zamyslet sám nad sebou a neobviňovat druhý). NAOPAK může se jednat o nějaký znamení: třeba když by se tento zádrhel nekonal: tak bych dorazil na kávu o něco dříve a  posezeníčko by nemuselo být tak pohodlné, nebo bych mohl vymrznout na startu, také by mohla vzniknout i jiná komplikovanější situace, možností je velký počet. To je pouze „kdyby“, ale každopádně se jedná o znamení, které je propojeno s vesmírem a vesmír je přátelské místo, proto náhoda NEEXISTUJE!!! Tímto jsem se uklidnil a přestal nadávat. Na Malé skále na křižovatce se otáčím a místo na Frýdštejn jedu na Sněhov, sice je cesta je o pár kilometru delší, ale poradil jsem si dobře. Srážková činnost zesiluje a začínám mít velkou radost, že bude extrémní počasí. Časovky do kopce v dešti tolik nevadí. Jízdou přemýšlím, jak si všechno rozvrhnu. Řekněme start bude v 10:30, přednost dám kávě a pak rozjetí se budu věnovat pouze málo času, protože vymrznout před startem není nic rozumného. Sjíždím do Hodkovic, lije jako z konve. Projíždím tratí té jarní časovky v Hodkovicích. A hurá sjíždím do Vlčetína. Zaparkuji tam, kde jsem parkoval vloni, přeci tradice se musí dodržovat. Po zaparkování hodím do sebe jeden banán, ideální doba hodinu před startem. Vycházím z auta ven a někdo na mě křičí z vedlejšího auta „AHOJ MARTINE“, a on Zdeněk Černý, který mi při časovce na Klepandu dal 9s. Jsem rád,  takhle ze začátku potkávat známé lidi. Dále zahlédnu Benyho a Mirka Živného, rozjíždí se na válcích u autobusové zastávky, tedy pod střechou. Jdu se přihlásit a cestou potkám Karla Pragera (Kapra) a Pavla Laudu. Kapr po úrazu se už cítí na závod, super! a mám radost, když je opět zdráv. Prohodím s nimi pár vět a běžím se přihlásit. Ještě před přihlášením potkám Jakuba Nechanického a Tomáše Malíka. Jak křičím, tak podle mého pronikavého hlasu, mě ihned uslyší neskutečný pecka zabiják Michal Guse, který si staví kolo na válce. Rádi se vidíme! Kráčim se přihlásit, dostanu startovní číslo 107 a frčím na kafe. Všechno vychází tak jak má. Při kafi sleduji, jak venku lítají úplný provazy vody. Krásně se uvolním a přitom relaxuji. Mezi tím občas někdo projde, pozdravil jsem se s Pepou Semerádem, fajnový člověk který má pořadatelskou páru, již v plné míře a pořádá českolipský pohár. Říkám si pohodička, klídek, ještě jsem si ověřoval v kolik má být start, čili v 10:30. Jenže já blbec si nepřečetl propozice. V blesku okamžiku, se mluví o startu v 10:15, no nic stále ještě pohoda, možná trošku budu ve skluzu. Trošku jsem znejistil a jdu se optat znovu. Dozvím se, že start začíná už v 10:00!!! Na hodinkách bylo 9:50 a skupina M startuje opravdu lehce po té desáté. No teda sakra, hodím do sebe zbytek nedopité kávy a běžím se připravovat. No to je teda pěkný. Jdu k autu a budíček v autě ukazuje za tři minuty deset, no teda! Kolo leží v kufru nesestavené, já v civilu, číslo nepřipnuté, slejvák jako z konve, má to vůbec cenu? Rychle si smontuji kola, na dres připnu číslo a na mě teče samá voda. Naštěstí tahle výhoda se vyplatila, že jedu skoro ve vlastní kůži z domu. Nestíhám, nestíhám. Dres navléknout jde opravdu z tuha. Mezi tím za mnou stojí nějaký důchodce a začne remcat, že stojím na jeho pozemku!!! No to je situace, když se to sere, tak aspoň teda pořádně. Já jsem při tom spěchu celkem v pohodě, měl jsem velké štěstí, že s tím člověkem byla rozumná domluva, nejednalo se o žádného magora a nechal mě zde stát dále. Docela se dařilo. Klíče od auta hodím do dresu a nic víc si neberu. Taky jsem myslel na to, abych si nezabouchl auto přes kufr. Protože někdy se něco v tom člověkoj musí pořádně vysrat, aby byl otužilý na horší časy. Zatím dobrý a vyrážím ke startu, snad budu stíhat. Přijedu přesně akorát, ještě dvě minuty mi zbývaly, musel jsem se sám pochválit. Zrovna startuje Tomáš Koutský, bohužel v tom spěchu jsme ani nehodili řeč, tak někdy příště. Volají mě na start a za mnou pojede pecka řízek Michal Guse.

START – vyrážím klasicky na malou placku, zezačátku nepříjemná rovinka, jede se fakt špatně, přeci jenom jet bez rozjetí a navíc kafe mi ještě leží v žaludku. Rovina je táhlá a navíc slejvák. V této zimě a slejváku jsem v kraťasech, po hřejivé emulzi mi je teplo. Táhlá rovina končí a Michal už je za mnou, no to pecka, má pěkně mě brzy, říkám si „to je v pytli“. Další možnost, že v jízdě lehce uberu a pak se ho budu držet. V první vesnici začíná stoupání, Michal mě předjíždí a já po ubrání rychlosti jsem lehce odpočatý. Křičím „pěkně chlape“. No nic já se proberu a budu si hlídat adekvátní distanci, tak abych neměl průser za jízdu v háku. Ve vesnici začíná výraznější stoupání a polohy střídám jak v sedě, tak ze sedla (ve stoje). Odpovídající odstup si hlídám. Nenechávám si ho vzdalovat. Zatáčky krásně vynášejí, nad ničím nepřemýšlím a pouze se starám o distanci mezi mnou a Michalem, občas se přiblížím a občas on se lehce vzdálí, prostě nějak si situace koriguji. Občas vidím jak Michal zahlíží dozadu, jestli se mě zbavil, bohužel pro něho, já zmetek se držím jako klíště v tom přiměřeném odstupu.  Michal mě fakt nakopl, mohl bych na tom být ještě daleko hůře, říkám si při těžkém tempu. Začínáme zdolávat poslední kilometry trati a Michal se přeci jenom zlehka vzdaluje. Samozřejmě nic neznamená, že se boje vzdávám, jsem rád, když moc netrénuji a že jsem schopen bojovat s borcem, který je expert na časovky. Poslední část trati, tam mě předjíždí jezdec z v červeném dresu BMC, jméno neznám, ale podle výkonnosti by se mohlo jednat o Radima Kyjevského. Držím se za ním a úplně v pohodě, škoda, že nestartoval ještě o 30s dříve, třeba bychom dohnali Michala, protože jsem se parádně rozhýbal. V tom momentu jak se za ním cítím v pohodě, tak si ho ještě dovolím předjet a taháme se, opravdu hec a tomuto se říká  bojovnost. Totiž jedná se o poslední metry do cíle, tak se snažím špičkovat. Lehce mi při tvrdém tempu dochází, on mě předjede zpět a už ho nechám být. Posledních 50m si tempo razantně zvýšil a dospurtoval do cíle. Já se s bojovným úsměvem doplazil a CÍIIILLL.

 No lidi, z toho extrémního počasí jsem měl neskutečnou radost, fakt pecka, jak by řekl Michal Guse. Zadýchaný moc nejsem, beztak to dělají ty zelené potraviny. Lehce se vyjedu, nahoře hodím dojmy s Michalem a poděkoval jsem mu ze krásný bojovný závod. Sjedu dolů k autu. Auto mám zablokované jiným autem, tedy tím, od toho chlápka co mi hrozil, že stojím na jeho pozemku. Chtěl jsem vyjet někam jinam, abych poskytl volné místo na jeho pozemku, ale nemohl jsem nic dělat. Zachoval jsem klid a chladnou hlavu, rychle se převléknu do suchých hadrů a jdu do restaurace na oběd. Ono to nějak dopadne.

 Vejdu do budovy té restaurace, ale o poschodí a výše a tam Michal vyjíždějící se válcích. Přemlouvá mě, abych jel odpoledne hromadnou časovku. Se mnou ani nehlo, jsem krásně v suchu a znovu do mokra fakt ne! Vloni jsem hromadný závod taky nejel, tak si chci zachovat tradici, nestydím se za to, že jsem srab. Mám rád každou výzvu, ale to co mě neimponuje, tak fakt se za toto nestydím, ale třeba se pouze mýlím.

 Taky tam byli borci z železného brodu, montovali si kola. Tomáš Malík měl nějaké potíže se špalkama, tak řešili problémy. Jo jo v tomto počasí jsou daleko těžší podmínky a řešení nepříjemných událostí je horší nežli obvykle. Spousta závodníků odpolední závod vzdává.

 Různě tam pošlapuji, prohodím dojmy ze závodů s Kaprem a Pavlem Laudou. Docela se zakecáme o stravě apod. Pak jdeme dolů na oběd, jenže nebylo místo, restaurace byla zaplněná. Tak jdeme nahoru, tam potkáme Martina Šlégla, opět prohodíme dojmy a Martin si v závodě vedl celkem dobře. Tak na druhý pokus jdeme dolů a tam je místo, já zasednu dozadu a Michal taky dorazí, dobře jsme povídali o tréninku, o stravě a u toho si pochutnali výtečným řízku v rámci startovného. Musím pochválit, řízeček byl vynikající a nebylo mi po něm těžko.

 Ve 12:45 dávám odjezd,  překážející auto tam stále stojí, naštěstí ten maník vylezl z baráku a auto odsunul, opět s ním byla rozumná řeč. Rozloučím se ze Zdeňkem Černým a jedu domu. I cestou nazpátek lije jako z konve. Domu dorazím ve 13:45, okoupu se ve 14:10 sedím u kafe jako na koni, k tomu 6 racio chlebíčku s arašídovým máslem. Teplo a pohoda.  

 V naší kategorii vyhrál Heczko Robert CK Kolokrám Svijany s časem 11min54s, na 2. místě Svoboda Jan YOGI Racing Ostrava s časem 12min01s a na třetím místě opět SSC Železný Brod nezklamal a tím je Jakub Nechanický s časem 12min13s.

A Kapr po úrazu nezklamal, zajel parádní výkon: v kategorii C 2. místo s časem 12min54s.

 Co se týče mého výkonu, čas 14min18s se mi vůbec nelíbil, vloni jsem měl o více než minutu lepší. Ale když vyřadím tu úvodní část trati, tak pocitově celkem dobrý. Hlavně byl dobrý pocit z toho zpestření závodu čili bojovnost s Michalem.

Moje tréninky den před tím:

1)Nepravidelný kondiční trénink se silič kolečkem - lépe řečeno, jezdil jsem série několikrát v ten samý den, mezi jídly a mezi prací. Je to neobvyklý druh tréninku, který mi dává další zkušenosti, abych trošku pošokoval svaly.

2)NOHY - výpady se závěsným systémem TRX - 7sérií a ještě u toho výskok. Ten výskok mě připadal slovíčko "přilep". Tím zdokonaluji svoji stabilitu (rovnováhu) a další jiný druh tréninku. U toho muzika AC/DC Back in black.

3)Večer se udělalo hezky, tak jsem si dal Mříčenský okruh a okružní jízda po Jilemnici přes náměstí - krásné prostředí osvětleno rudým a ostrým sluncem. Dal jsem si menší intenzity v kopcích, chystám se na časovku - Rašovku, snad mi na závodech nerupne řetěz, mám ho už dost starý a poměrně dost riskuji. Po posilovně nohy - bych mohl mít sílu v časovce, ono by mohlo být ideální den před časovkou do vrchu trénovat nohy, protože ta únava ještě do druhého dne nedolehne. Taky jsem se zaměřoval na polohu v sedle.

Všem pořadatelům moc děkuji za krásně strávený sobotní den.

Web závodů: www.cyklomasters.cz/

Závodník: Martin Háze