Bělská vteřina 2013
Bělská vteřina
Unie amatérských cyklistů 2013
Českolipský pohár 2013
12.5.2013
Silniční časovka 17,4 km
Čas vítěze : 22min 42s
Můj čas: 27min 16s avs. 38,29 km/h
Podle propozic start závodu se koná v 11:00. Takže klasicky vstávám v 6:13, jedná se o čas, kdy pravidelně navštěvuji východy slunce. Sice nebe bylo zatažené, ale podle vzduchu se dalo posoudit, že pršet by nemuselo.
Po návratu z východu slunce, hodím do sebe 8 tabletek chlorelly, protože se k ní dostanu až večer po návratu. K snídani si dávám přibližně to samé co jsem měl před Kol-jou, 3 plátky slunečnicového chleba, lahodný sýr Cottage 150g, 2 vejce na suché pánvičce, misku ovesných vloček se špetkou emco mussli a banán. V součtu asi 20g jednoduchých sacharidů. Den před tím slavil táta narozeniny, takže den probíhal ve znamení četných prasečích jídel, zejména v odpoledních a večerních hodinách (punčový dort, chlebíčky, maso a ojediněle i alkohol). Během pozdního večera docházelo k ustávání jejich činnosti a k postupnému přesunu do postele, abych měl druhý den na závodech energii.
Po snídani si jdu přehodit kola z klasické silničky na svůj nebezpečný, ale odvážný stroj s německým názvem Gerolsteiner. Vše jde jako po másle. Po práci se rychle převléknu do vlastní kůže, abych v Bělé neměl zbytečně moc práce. Do baťohu naházím 3 banány, náhradní věci a mohu vyrazit káčkem na výlet. Lehce po osmé hodině vyrážím z Jilemnice, jedu přes Jičín, Sobotku, Bakov nad Jizerou a Bělá pod Bezdězem. No na některý řidiče jsem musel nadávat, protože je to fakt otřes. Jedu za autem, který jede i mimo obec 40 km/h, pak když už se ho konečně zbavím, tak dojedu další auto a zase se táhne jako s hnojem. Já už nenadával, protože to nemá cenu naopak jsem se uklidňoval a říkal si : Náhoda neexistuje, nic není jen tak a jedná se pouze o znamení. I tyto negativní vlivy, jako je zdržování provozu, mě začaly utěšovat. Do Bělé dorazím v 9:15, ukázkový čas. Vylezu z auta a ihned vidím kamarády, tak je jdu pozdravit Pavla Laudu, Pavla Lehnera a jejich další kolegy z Vinohradských šlapek. Pavel (Léňa) povídá, „přeci se nemohu nechat porazit od kulturisty“, já dodám „no to by byla ostuda“, ty takový dřič“. Jdu se přihlásit do kategorie příchozích, získám číslo 404 a budu startovat v 11:24. Po přihlášení si ještě skočím do restaurace na tureckou kávu, přesně takhle jsem učinil vloni, tož už patří do mého rituálu. Přesně tuhle dobu si dávám kafe doma nebo v práci. Z okna pozoruji, jak se hemží cyklisté a konkurence pěkně houstne. Po kávě jdu k autu, začíná být docela teplo a i svítit sluníčko. V této chvíli se setkám se skvělým kamarádem Michal Guse, lidi to je řízek, opět nezklamal, téměř rok jsme se neviděli. Naposledy jsme cestovali na horském kole po Krkonoších a to v srpnu minulého roku. Prohodíme pár novinek. Vedle mého auta stojí veterán Josef Koloc, mám dobré sousedy, opět tyto věci se nedají považovat za náhody. Při povídání si pomaličku sestavuji kolo, vše probíhá v naprosté pohodičce, protože času mám dost. Odhodím si oblečení a jsem ve vlastní kůži bez nějakého úsilí, jo jo je potřeba udělat si systém, aby všechno probíhalo bez prostojů. Více popovídám a více se dozvím.
Správný řízek Michal Guse
Potom všem se jdu rozjet. Cítím, že to bude stát zaprd a bude velká dřina, tato časovka je náročná. V první polovině trati jsem nějaký líný. Druhou polovinu tratě nasadím výraznější tempo na úrovni GA2, jedná se o intenzivnější vytrvalost. Trochu se rozjíždím a zbavuji se lenosti. Po návratu z rozjíždění koukám, že konkurence je veliká. Začínají se scházet zajímavé a známé osobnosti např. paralympionik Jiří Ježek dále Jiří Chyba na dvojkole, ti zajíždějí slušné časy. Také parta úspěšných jezdců z Lawi Author – Team, ti si myslím, že pozlobí, včetně úřadujícího a neporazitelného závodníka Petra Nováka. Letos je ta konkurence fakt nabitá, že celkové pořadí bude zajímavé, nato jsem zvědaví daleko více než na svůj vlastní výkon. Z druhé strany parkoviště se zase hemží parta borců z Železného Brodu, jsou stále se zlepšující a myslím si, že zajedou také slušný výkon. Z další strany parkoviště obklopuje tým KC kooperativa. Všude je barevno, zeleno, bílo, modro, žluto a oranžovo včetně vinohradských šlapek. Bude to boj. V tento den se snad ani žádné závody nekonají, tak se všechno sešlo na bělské vteřině. Čas letí jako voda. Hledám někoho, kdo by mi mohl připnout číslo, shodou náhod nikoho známého nevidím. Čas se krátí, tak neváhám, přeci jenom si musím sundat kombinézu a připnout číslo sám. Nakonec jsem nevydělal na ničem, že jedu z Jilemnice ve vlastní kůži. Po připnutí čísla ihned vlezu zpět do kombinézy a urychleně se posunuji na start. Před startem klasicky zhodnocuji situaci soupeřů. Přede mnou startuje celkem dobrý favorit Vít Novák. Za mnou startuje nějaký sparťan a vypadá dost nebezpečně, tak uvidíme. Taky by mohl být dobrý souboj SPARTA x SLAVIA , ještě hlasitě jsem to před soupeřem zdůrazňoval. Pobavilo nás to k smíchu. Jenže je konec srandiček a jde se bojovat – můj nebezpečný stroj Gerolstainer se dává do akce. Pojede pilot tkzvn. Slávista na nebezpečném kole s německými nápisy a znaky GEROLSTAINER. No to bude akce, celá trať se bude klepat!!!
START – tentokrát tam mám omylem těžší převod. Daří se mi ho roztočit. Rozjíždím se pomaličku, ale jistě. Skutečně si vzpomenu na lokomotivu a hned se mi jede lépe. První minuty se opravdu soustředím na posed a rozkládám se na tom kole. Začíná první stoupání a nijak moc se nehoním, což je pro začátek velice dobře. Následuje zatáčkové klesání a tam jedu přibližně stejnou intenzitou jako v jízdě do předchozího kopce. Rychlost rozvaluji, ale ne tolik abych se dřel. Poté pokračuje mírné a dlouhé stoupání. Tempo konstantní a nějak se mi moc nechce intenzitu zvyšovat. Aktivita se mi nezdá nijak výrazná. Jsem líny si uspořádat rychlejší tempo. Trať časovky pokračuje ve znamení dlouhých táhlých houpaček a žádná výraznější změna nepřichází, co se týče tempa i tratě. Po této nudné etapě, přichází výraznější stoupání a tam předjíždím nějakého strýce na koze. Přehodím si na malou, abych měl živější rychlost, konečně se začínám vzpamatovávat, kopec mě zachraňuje a donutí do vyššího tempa. Polohy v sedle střídám, opírám se o řídítka v úrovni brzd, poté o madla, kde si opírám ruce, v závěru stoupání opět zalehnu do hrazdy. Po ustálení kopce na rovinu si troufám hodit velkou kudlu. Povrch vozovky je celkem nekvalitní. Po zdolání kopce se mi skutečně rozsvítilo v hlavě a začínám se starat o vyšší tempo. Přesně v těchto momentech si vzpomenu supersérie a u toho naplno muzika AC/DC Back in Black. Tempo si statečně držím. Na nekvalitním povrchu silnice lítám vzduchem a chudák můj nebezpečný stroj trpí. Blíží se závěr první poloviny časovky ve znamení houpaček. Na houpačkách se soustředím na tempo, tak abych jel z kopce stejnou intenzitou jako do kopce. V závěru houpaček potkám Víta Nováka a tam je jasně vidět, že mi dává, proto musím přidat! Nastává poslední rovinka a je nekonečná. Přibližuji se a vidím kuželku a barevné postavičky. Před otočkou dávám lehčí převody. Otočka. Za otočkou se rozjedu celkem rychle, ale dávám si pozor na včely, jsou tam rozkvetlé stromy a lítá tam mnoho včel, tím hrozí riziko vdechnutí tohoto nebezpečného hmyzu. Do toho všeho sleduji toho sparťana, který jede v protisměru a vypadá to, že jsme vyrovnaní, možná i já si vedu lépe. Blížím se k houpačkám a vystraší mě jezdec Lawi teamu, jestli to nebyl Václav Nežerka, v hlavě mi začal probíhat nápis „STRACH“. O tomto jezdci jsem moc nevěděl, možná jsem ho přehlídl jak jsem si dělal srandu s tím sparťanem, se kterým mám v současnosti stejný čas. V houpačkách se starám o slušné tempo, každopádně mě oživil ten výraznější kopec. Profil se ustálí na rovinu a tam si jedu mazácký tempo, opět lítám po dírách vzduchem, můj stroj statečně drží, bohu dík. Po této dlouhé, krásné a rychlé rovině výraznější sjezdík. Nejsem moc na sjezdy, tak do pedálu zbytečně nebuším a využívám odpočinku. V závěru klesání opět začnu šlapat a dole po rovině rozvalím rychlost. Potom houpačkové stoupání, nebylo to nějaká dřina jako jsem si myslel při rozjíždění. Opět houpačkový sjezdík. Nějaký tempo si tam čudlám. Zase poslední houpačkové stoupání a pak delší klesání. Tam se snažím valit rychlost, ale už to není ono, bohužel neumím se pořádně zmáčknout. Tohle mi chybí od jak živa. Zatáčkový sjezdík, tam si dávám pozor a užívám si odpočinku před závěrečným stoupání do cíle. Potom poslední klesání, jsou tam lidi, tak mi nutí si držet tempo. A závěrečné stoupání do cíle. Přehodím si na malou, aby rychlost byla svižnější, jenže něco se stalo. Zároveň při přehazování najedu na díry, padá mi řetěz, nééé!!!! Rychle se snažím přehodit na velkou, zázrakem se vše srovnalo. Tam jsem teda hodně ztratil. Zkouším se rozjet na velkou, zrychlení pomalé, marně hledám rychlost. Do pedálu dávám hodně síly, frekvence kadence malá, velice silová a jdu pomalu a jistě do rychlosti. Začínají se mi otevírat pohledy k cíli, tam už pohybující postavičky, tyto chvilky mám rád. Už kousek a cíííl. Nejsem tolika zadýchaný, ty zelené potraviny mi pomáhají. Za cílem sleduji, jak bojuje ten nebezpečný sparťan startující minutu za mnou. Ještě dříve ho předjel Václav Nežerka, snad to byl on, ale podle výkonu by to odpovídalo. Pak až teprve dorazil sparťan, tak posuzuji, že časy musíme mít podobné či jestli já nemám lepší.
Po závodě se posunuji k autu a zrovna potkám Benyho, zrovna jsem mu pochválil jeho závody a organizaci. S Benym jdu k autu a tam ještě potkáme hlavního adepta na vítezství Petra Nováka, vypadá, že je ve skvělé formě, na závod se ještě teprve chystá, tak mu držím pěsti. Kolo si složím do auta, hodím do sebe banán a jdu do restaurace na bělské špagety, opět nezklamaly.
Po jídle se odeberu k autu, různě pendluji po parkovišti a občas s někým pokecám. Po těchto chvílích Novák se vrátil ze závodu, tak hned se ho optám. Zajel rekord o čase 22 min 40s, absolutní vítěz, ten čas je fakt pecka. Respekt. Mě dal přes 4,5 minuty. Na krásném druhém místě se zůčastnil Jiří Chyba s Moflarem dvojkole s časem 23min26s, na 3. místě Václav Nežerka s krásným časem 23min37s, a na 4. Místě paralympionik Jiří Ježek s časem 23min56s. Všechno jsou krásné časy, hoši gratulace!
Se všemi se rozloučím a odjezd do Jilemnice. Domu dorazím v 16:30, osprchuji se s našima si dám kávu, punčový dort a chlebíček. Lidově řečeno dozvuky z oslavy.
Výkon opět horší oproti loňsku, ale za závodů mám krásný pocit.
Po celém dni a navíc hodně cestování na mě dorazila příjemná únava.
Všem pořadatelům i závodníkům děkuji za krásně strávený nedělní den.
Web závodu : www.sacbela.cz/
Závodník: Martin Háze
