3. místo v kategorii – Časovka Běleč ( memoriál V. Kubeše ) – nedaleko Kladna
3. místo v kategorii – Časovka Běleč ( memoriál V. Kubeše ) – nedaleko Kladna
Tentokrát vstanu v 5:45, moc se mi vstávat nechtělo, protože dobrý pocit jsem neměl z tréninku předchozího dne, cítil jsem při rozjížďce lehkou únavu. Přeci jsem vstal, dal lehký strečink, který jsem odflákl a šel k snídani. K snídani jsem měl opět půl kila ovesné kaše + mussli do mističky a banán nakrájen na kolečka „mňam“, protože se toto jídlo minulý týden celkem osvědčilo. V 6 : 15 se jdu sbalit, kolo už mám sbalené z předchozího dne, tak pouze hadry a 6 banánů do baťohu, které se již delší dobu u mě osvědčují. Vyrážím z Jilemnice v 6:50 směr Jabkenice k Benymu. Do Jabkenic dorazím v 8:10, vytáhnu si kolo z auta a během chvíle dorazil Mirek Živný s Petrem Ševčíkem, Beny také dorazil z baráku. V rychlosti kola smontujeme na střechu a vyrážíme po dálnici přes Prahu směr Kladno – Běleč. Dorazíme tam cca v 9:45, jdeme se přihlásit, dále pak rozložíme kola a jdeme se každý rozjezdit. Celou trať 25 km jsem si projel, pocit jsem měl daleko lepší než při pátečním tréninku, profil tratě byl však podobný nebo dokonce se jelo i po části té trati časovka Velká Dobrá, trať mě seděla daleko lépe, možná to bylo i počasím. Po dojezdu si malinko orazím sním 2 banány a jdu hodit řeč se závodníky. Už se blíží 12 hodina, tak se jdu ještě malinko rozjet a ve 12:03 bych měl startovat. Při povídání jsem trochu prochladl, počasí bylo zrádné chvíli vyšlo slunko a chviličku pod mrakem teplota cca. 17°C. Ve 11:59 před startem jsem se ještě pořádně napil isostaru, abych nemusel láhev vozit sebou přeci jen to je o něco další časovka a časově téměř 40 minutová záležitost tvrdé dřiny, tak tekutiny jsou velice nutná věc. Ve 12:02 se jdu postavit na rampu, měl jsem docela strach, že si na tom při rozjezdu namelu hubu. No nic odstartoval jsem úspěšně aspoň tím stresem jestli si rozbiju hubu na rampě jsem nepřemýšlel jak odstartuji, jestli ve stoje nebo v sedě. Z kopce jsem se rozjel celkem to po větru švihalo, dole jsem měl 61 km/h, ale více radši ne, přeci jenom těsně po startu jsem se chtěl šetřit. První kopeček jsem vyjel po větru na velkou celkem svižně a bez udýchání, nahoře byla rovina proti větru a celkem to i bolelo, pak následovaly krátké kopečky a sjezdíky, na tacháku to pořád se střídalo rovina proti větru 37 – 43 km/h, sjezd cca. 55 – 60 km/h a do krátkých kopců těch 36 – 40 km/h i když jsem kadenční typ jel jsem na velkou. Potom zde cca. na 8. – 9. kilometru následovalo větší stoupání, tam jsem přeci jenom hodil malou, nechtěl jsem se zakyselit u tohoto se musí přemýšlet, v kopci jsem si držel rychlost 25,5 km/h což byl asi tak minimum celé časovky. Dále následovaly sjezdy a silnice se pomaličku rozšiřovala ke kruháči jenže ten byl ještě daleko, tam před kruháčem jsem využil tempařinu, mírně do kopce jsem se snažil udržovat co nejdéle rychlost 40,5 km/h, zde průjezd kruháčem tam jsem to pálil 37 – 39 km/h. Za kruháčem jsem sledoval jak daleko za mnou je obrovský konkurent Ivo Netík z kolokrámu svijany a za mnou startující velice dobrý časovkám a tempař Tomáš Koutský z I-Treninku. Loňský vítěz tour de Vysoké Tatry Ivo Netík byl před kruháčem tam mi už dával, dále pak při jízdě sleduji Tomáše Koutského, toho jsem dlouho neviděl pak až za půl minuty jízdou směrem z kruháče, tak tam bylo vidět, že bych mu mohl i dávat, motivace mi stoupla a snažil jsem se držet tempo vysoké rychlosti, že pod 40 km/h to šlo málo kdy.V polovině zpáteční trati předjíždím nějakého závodníka na koze a disku (jméno neznámé). Za polovinou zpáteční trasy mě předjíždí Ivo Netík, což mě tolik nevadilo, protože je opravdu dobrý, ale snažil jsem se ho držet, aby byl odstup co nejmenší. Zde následují opět krátké kopečky a sjezdíky už cítím malou únavu, ale tempo se celkem drželo. Pomaličku se vracím k Bělči z kopce to ženu i 65 km/h, pak následuje stoupání do Bělče nyní k cíli, hodil jsem malou placku a snažil jsem se to točit rychlostí okolo 30km/h. A hurá cíl !!! Oddýchám si a jdu se najíst rychlých sacharidů tkz. banánů a zbytek dopiji isostaru. U auta proberem závod jak, kde jsme jeli a jakou rychlost jsme drželi. Potom se jdu podívat na výsledky a zjistil jsem, že jsem na 3. místě ve své kategorii M19 + Elite, ju-pí a to na bedně mezi velkou konkurencí!!! Před vyhlašováním jsme dali minutu ticha na V. Kubeše a následovalo vyhlašování. Ve své kategorii na 1. místě Ivo Netík, ten co mě předjel, na 2. místě Petr Zahrádka, velice dobrý univerzální závodník, jak na hromadné závody, tak i přes časovky a také jako Ivo Netík dlouhé kopcovité maratony.
Po vyhlášení kola sbalíme a jedem zpět, Praha, Jabkenice, Jilemnice. V Praze jsme se zastavili v šestce u letiště na pizzu, tak jsem si malinko zprasil žaludek, ale bylo to dobré.
Domu jsem dorazil v 17 : 40, okoupal se, najedl se tuňáka a chvíli jsem si zdřiml. Pozávodní tradiční a osvědčené posilování jsem odložil na nedělní odpoledne. V 19:30 jsem šel s přáteli posedět na pivo, opět krásně zabitá sobota.
Co jsem jedl večer den před závodem :
Už na začátku článku jsem se zmiňoval, že páteční trénink mi moc nesedl, měl jsem sobě nedostatečné množství glykegonu. A nebyl si vůbec jist jestli to stravou ještě doženu, budoucnost do druhého dne je ještě veliká a možná se i zadařilo.
- 400g těstovin + 150 g sýru cottage
- večer mix. ovesné vločky + emco mussli cca 150 g, 300ml mléka
Web. www.cyklomasters.cz/
