Horský půlmaratón Špindlerův Mlýn
Horský půlmaratón Špindlerův Mlýn
1.10.2016
21 km a 850m převýšení
Absolutní vítěz: Jan Ježek 1:36:55
Můj čas: 1:52:03s, 8. celkově z cca. 80 závodníků
Kopcovitý profil, nezpevněné cesty 80%, zpevněné cesty 15%, asfalt 5%). Start a cíl závodu je u přehrady Labská – po zelené Michlův mlýn – Nad Michlovým mlýnem – Krásné pláně – po modré/žluté Pláň lanovka, rozcestí -po zelené Bouda na Pláni – po zelené na Klínové boudy – po modré (Cesta úbočím Stohu)- po zelené do cíle. Převýšení - 850 m
Začátkem října se konal horský půlmaratón ve Špindlerově Mlýně. Doprovázely nás nádherné výhledy v oblasti našich krásných hor. Trasa těžká, krásná a zajímavá. Také panovalo příjemné počasí, dalo by se nazvat babím létem.
Na obtížný horský půlmaratón mám tři zásadní ambice: tou první ambicí - zaběhnout půlmaratón ve zdraví a užít si ho. Druhým úkolem - zaběhnout závod pod dvě hodiny. A tím třetím úkolem je - udýchat celý půlmaratón pouze nosem. Všechny ambice se splnily! A z tohoto všeho dalším bonusem je umístění se do první desítky.
Samotný závod:
Startovalo se ve 12:00 od přehrady Labská. Svoje síly si šetřím a jdu velice pohodovým tempem, abych se rozehřál. Běžíme všichni za sebou po úzké lesní pěšince a pro mě je to vyhovující, že zbytečně neblázním. Přeci přijde kopec a tam bude první sejto, kde mohu ucuknout. Pěšinka se trochu rozšíří a sbíháme po zelené na Michlův mlýn, tam předběhnu pár závodníků / závodnic. No a od Michlova mlýna na Krásnou pláň se v kopci začíná rozhodovat. Stanovím si ekonomické tempo, abych svižně předbíhal, ale zároveň se nezakyselil. Přeci jenom je teprve začátek a nechci bláznit, i když v kopci je potřeba zase cuknout, abych zase zbytečně neztratil. Začátkem kopce předbíhám mnoho pěkných závodnic a postupem času už i ty lepší závodníky. Kopec je velmi prudký a pořád někoho předbíhám. V těch nejprudších pasážích jdu chůzí, protože je to ekonomičtější. Tempo v těchto kopcích je pro mě vyhovující, že sice jsem těžký, ale silou svalů nohy utočím a hlavně udýchám nosem. Tedy donutí mě to hluboce dýchat, prokysličí se svalová tkáň a tím pádem svaly jsou výkonnější. Ostatní závodníky i ty hubenější může ohrozit kyslíkový deficit a začne se produkovat kyselina mléčná (laktát). V závěru kopce začínám dýchat na záda Jakubovi Borůvkovi, se kterým jsem pak spolupracoval. Také napravo nás fotí běžecký závodník Petr Mašek, na fotce je vidět, že jsem svěží a v plném úsměvu. Nevypadám hořce, jako kvalitní káva ve vyhlášené cukrárně.
Gradující kopec a stále svěží výraz
Krátká rovina a tam mně Jakub lehce uteče. Nastává další stoupání k první občerstvovací stanici, která se pohybuje na 6. kilometru. Míjíme se tam s nějakým bajkovým závodem, takže ve stoupání předbíhám nějaké cyklisty. A už běžím s Jakubem, dohnal jsem ho. Před občerstvovací stanicí předběhneme další dva běžce. Při běhu povídám, že dýchám nosem a také to slyší i Petr Mašek, který fotografuje závod a projíždí na bajku. Vypadá, že s Jakubem bude skvělá spolupráce. Je vidět, že má něco naběháno a už má svoji taktiku.
Přibližujeme s k občerstvovací stanici. Za mnou Jakub a v dálce další zavodníci, které jsme předběhli, ale oni nás na občerstvovačce dohnali
Na občerstvovačce dám ionťák a kus jablíčka. Paní nám říká: „pak poběžíte po zelených šipkách“. Za stanicí běžíme ve čtyřčlenné skupince, protože na občerstvovačce nás dohonili ti dva, které jsme předběhli. Jenže paní jsme moc neposlechli a ve čtyřech běžíme dále nahoru. Naštěstí paní volala, „musíte po těch zelených šipkách vpravo“! Tak jsme se ihned vrátili. Poté následuje delší rovinatá nezpevněná cesta a táhnu tempo. Táhnu ze sebou Jakuba a ty dva závodníky. Za námi je pak velká díra. Po zhruba kilometrové rovince přichází krátké stoupání a začínají se otvírat nádherné výhledy na Liščí horu a Klínové boudy. Těm závodníkům za námi s Jakubem lehce utečeme a následuje delší seběh pod Klínové boudy. V dlouhém seběhu táhnu čelo. Běžíme po lávkách a občas se míjíme s turisty. Teda výhledy naprostá pecka! No a poslední dlouhé stoupání na Klínové boudy. Tam už trochu cítím únavu a volím si ekonomické tempo do kopce. Jakub mě předbíhá a mám co dělat, aby mě nepředběhla čtveřice závodníků za mnou. Divil jsem se, že se jich objevilo tolik. Přeci jsme měli dost solidní díru. Evidentně si někdo musel máknout. Běžíme do prudkého kopce na Klínové boudy a už dobíhám Jakuba, který mě o slušných 50 metrů předběhl. Díra za námi se opět zvětšila. Paráda, ale jsou to nervy jako v hororu na TV Nova, výhledy za námi jsou velké. Dýchám samozřejmě nosem. Nahoře Jakubovi lehce uteču a následuje druhá občerstvovačka. Pan na občerstvovací stanici nám říká, že jsem osmý a Jakub devátý. Tak rychle jsme do sebe dali ionťáky a mažeme Stohem dolů na Špindl, protože být v první desítce nás začalo motivovat se psychicky zmáčknout. Snažím se uvolnit nohy a postoj, jako když si sednu na WC.
Rychlý seběh do Špindlerova Mlýna
Tempo valím uvolněně a rychle, že za sebou dělám mezeru za závodníky. Opět nádherné výhledy na Kozí hřbety, Luční horu a dolů do Svatého Petra. Po prudkém nezpevněném seběhu se běží po vrstevnici nad Svatým Petrem. Asi 200m za mnou se pohybuje Jakub a za ním další borec. Seběhnu do Špindlu a ptám se pořadatelů: „kolik je to do cíle“? „Asi 4 kilometry“. Podívám se na hodinky a tam vidím čas 1h:33min. Paráda, vypadá to, že dám pod dvě hodiny. Po panelce prudký seběh a tam valím o sto šest, protože zprávy jsou velice motivující. Běžím přes Špindl a občas se otočím dozadu. Poslední stoupání po zelené k přehradě Labská. Tam chvíli jdu chůzí, abych se šetřil do cíle. Jakub je pár metrů za mnou. Poslední klesání k Labské do cíle. Vypadá to, že už mě nikdo nepředběhne a ještě dýchám na záda závodníkovi přede mnou. Poslední metry do cíle a cíííl. Zmáčknu stopky a čas 1:52:03s. Jakub doběhl pak za mnou. S kyslíkovým dluhem se vyrovnávám úplně lehce. Spokojenost veliká na první můj horský půlmaratón v životě.
Po závodě
Všem pořadatelům moc děkuji za velmi krásný závod a parádní atmosféru.
Více na těchto stránkách: http://www.horskypulmaraton.cz/
