Běh do vrchu Jilemnice - Žalý 2016
Běh do vrchu Jilemnice – Žalý
17.9.2016
10 km
Absolutní vítěz: Radim Berka 42:59
Můj čas: 51:54, ztráta na vítěze 8:55
Tak po dlouhé době jsem konečně vyrazil na běžecký závod. Jedná se o domácí a velice obtížný běh do vrchu na Žalý. Závod mohu pojmout jako generálku na horský půlmaratón, který je už za dveřmi. Moje ambice byly se přiblížit k výsledku z roku 2014, tedy soutěžit sám se sebou, protože předloni jsem běhal po závodech každý víkend a do tréninku jsem zařazoval i intervalové úseky. Super výzva se zcela vyplnila! Mám z toho velkou radost, protože mně pomohly další alternativy na kterých se dá pilovat, jako např. hluboké dýchaní (nejlépe nosem), aktivizace středu těla apod. Od všeho se vyvíjí technika běhu, ale tentokrát mi moc nešla. Zřejmě se mohlo jednat o hypotézu přeanalyzování, tento termín se používá ve sportovní psychologii. Hlavní přínosy jsou u dýchaní, protože mají i další účinky, třeba nemám tak unavený a sešlý obličej, když polevím ve stravě a občas si dám Kazdovy párky. Vidím u lidí, kteří tvrdě pracují, mají sešlé obličeje z chudé stravy a špatným způsobem dýchaní.
Před startem závodu s Lukášem Hanouskem, který zaběhl velice slušný čas
Samotný závod:
Startujeme ve 14:00 z jilemnického náměstí. Starty vždycky probíhají hekticky, začátky jsou vždycky ve znamení zmatku. Hromada lidí a každý má ještě vysmátý obličej. Samozřejmě všichni vypálí vysoké tempo, takže start se také nedá běžet na pohodu, poněvadž je potřeba jim trochu cuknout. Soustředím se na dýchání pouze nosem. Nádech i výdech nosem. V Jilemnici odbočujeme na Žlábek a tam předbíhám kolegu Lukáše Hanouska, ještě mu říkám o dýchání nosem. Vyběhnu další kopec a tam sbíhám další skupinky. Dýchám nosem, čili nádech nosem a výdech ústy, někdy vydechnu i nosem. Hraji si s tím a beru to jako zábavu. Přichází asi 200m seběh, kde se snažím úspornou technikou a co nejrychleji seběhnout další skupinky (základní postoj a dolní končetiny více pokrčím – jako když sedám na WC). No a stoupáme na Brabenec, tam už si jedu svoje tempo, nádechy nosem a výdechy ústy. Pohybuji se ve skupinkách a některým jednotlivcům ubíhám. Na Brabenci je delší rovina, tempo se snažím rozbalit a přibližuji se k další skupince běžců, kteří mohli přepálit rychlost. Nejvíce se těším na seběh do Valteřic. Opět základní postoj jako když si sedám na WC, seběh čmelím a asi dvě místa k dobru. Jenže z Valteřic následuje výraznější stoupání. Tam mě sbíhají závodníci, kterým jsem seběhnul z kopce. Také mě předbíhá Vláďa Vacarda. Stoupání ke Křížovkám se špatně zajídá. Tempo si udržuji konstantní, občas se k někomu přiblížím a někoho zase předběhnu. Už dýchám převážně ústy. Otočím se a za mnou jsou jednotlivci, kterým jsem v kopci utekl. Ztráta okolo 20s. Ale co mě začalo více znervózňovat, tak v dálce (cca. 40s za mnou) byla k vidění skupinka, kterou táhne statečný tempař a kamarád Petr Mašek. Rovinku a seběh ke Křížovkám se snažím rozvalit, i když nohy jsou už těžké a zakyselené. Na Křížovkách fotí Jiří Novák a vpravo stojí fandící Tomáš Malík, tak trochu se rozveselím ze svého hořkého obličeje. V těch prudkých pasážích můj obličej vypadal hořce, jako ta nejkvalitnější káva ve vyhlášené cukrárně. No jde se do finále! U občerstvovací stanice si loknu vody a s chutí do nejprudšího kopce! Tak ten kopec od Křížovek nahoru se špatně zajídá. Na záda mi dýchá Petr Mašek. V té nejtěžší pasáži stojí oštěpař a fotbalista za TJ Sokol Roztoky u Jilemnice Jiří Tuláček se svoji přítelkyní. Do kopce začínám předbíhat dva borce, kteří mi na Křížovkách utekli. Z hecu jím říkám, že ten kopec se špatně zajídá jako několikátý knedlík ke guláši. Běžím do lesa a stoupání graduje. Fandí tam pan Hanousek. Vidím, že Petr Mašek jde do chůze. Bohužel pasáže jsou tak těžké, že taky jdu do chůze. Tam se jedná o tak těžké stoupání, že je jedno jestli běžím nebo jdu. Odbočka vlevo a kopec se zmírní, tam se rozeběhnu a předběhnu dalšího závodníka. Petrovi se nepatrně vzdaluji. Na 9. kilometru se mrknu na hodinky a ty signalizují čas 45 minut k tomu nějaké drobné. Říkám si, že pokud se budu snažit, tak udělám čas jako v roce 2014. Poslední kilometr do cíle. Otočím se, a běžím pozadu. Mám krásný výhled na předběhnuté závodníky a na Petra Maška. 500m do cíle a dýchám na záda dalšímu závodníkovi. Toho už asi nedám, protože sotva mám problém si udržet svoje tempo. Posledních 200m do cíle. Tempo stupňuji. Na stopkách to vypadá na podobný čas jako tenkrát. Cíííl a čas 51:54, takže spokojenost, čas o 5s horší, ale to není nic. Tyhle sekundy jsou pár kroků a to je zanedbatelný. Nahoře se spustí silný déšť a z lidí vyzařují upřímné obličeje z těžké, ale příjemné únavy.
V dešti sejdeme dolů k autobusu. A v 16:20 v Jilemnice na náměstí.
Poté následuje sauna a pak dobrá večeře a výtečný Bernard v Šaldově statku.
Všem pořadatelům moc děkuji…
Webové stránky a výsledky:http://www.skijilemnice.cz/web/
